Všeobecné obchodní podmínky pro Německo

Co je to německá AGB a kdy je zapotřebí

Německé právo definuje všeobecné obchodní podmínky v § 305 odst. 1 BGB jako „všechny pro vícero smluv předem připravené smluvní podmínky, které jedna smluvní strana (Verwender – vypracovávající) předloží druhé straně při uzavření smlouvy“. Není důležité, zda AGB tvoří samostatný dokument nebo jsou součástí samotné smlouvy, jaký mají obsah nebo formát. Rozhodující je skutečnost, že nejsou individuálně vyjednávány.

Specifické pro německé právo je to, že AGB nejsou legálně povinné. Pokud je nepoužijete, bude se každý kontrakt regulovat individuálními ujednáními a příslušnými zákonnými předpisy BGB. Mnozí podnikatelé však AGB přednostně používají, zejména v e-commerce či při opakovaných obchodech, aby si vytvořili jednotné podmínky bez nutnosti jejich vyjednávání s každým klientem zvlášť.

V praxi však právníci ARROWS advokátní kanceláře vidí zásadní rozdíl: pokud obchodujete s německými partnery a máte webové stránky zaměřené na německý trh, AGB jsou de facto nezbytné. Německé spotřebitele a regulační orgány chrání velmi specifické a přísné právní předpisy.

Chyba v AGB – třeba vágní formulace nebo klauzule porušující § 309 BGB – snadno vede k upozornění (tzv. Abmahnung) od sdružení na ochranu spotřebitele (Verbraucherzentralen) nebo konkurenčních společností, které s sebou nese riziko sankcí a právního postupu.

Pokud například prodáváte elektrotechniku z České republiky německým zákazníkům přes internet, nejste vázáni německým právem jen proto, že se jedná o „minimální kontakt“.

Jakmile aktivně cílíte na německý trh (např. německá jazyková mutace webu, platba v eurech, německá doména, doručení do Německa) a přijímáte platby v eurech, aplikuje se na smluvní vztah s německým spotřebitelem německé právo. To platí i pro vaše AGB.

Jak správně zapracovat AGB do smlouvy – § 305 odst. 2 BGB

Aby AGB vůbec měly právní účinnost a staly se součástí smlouvy, musí splnit tři kritické podmínky podle § 305 odst. 2 BGB.

Výslovné upozornění (Hinweis)

Druhou stranu musíte jednoznačně a srozumitelně upozornit na to, že AGB existují a budou součástí smlouvy. Upozornění musí být tak viditelné, že jej čtenář nemůže přehlédnout ani při letmém pohledu.

V praxi to znamená: U e-commerce se očekává jasný text na nákupní stránce, jako je „Souhlasím s Všeobecnými obchodními podmínkami“ nebo „Přijímám AGB“.

Pouhý odkaz v patičce webu či v navigaci obecně nestačí. Pro srovnání typických nastavení a chyb v praxi může být užitečný i článek Obchodní smlouvy s americkými partnery: Časté chyby českých firem, který upozorňuje na opakující se problematická ujednání v obchodních podmínkách. Německé soudy (např. OLG Frankfurt am Main, rozsudek z 18. listopadu 2021, Az. 6 U 121/21) jasně stanovily, že pouze odkaz v zápatí stránky je nedostatečný.

Možnost seznámení se (Möglichkeit der Kenntnisnahme)

Druhá strana musí mít realistickou a rozumnou příležitost si AGB skutečně přečíst a porozumět jim. Toto je kritické zejména v e-commerce.

Konkrétní požadavky: AGB musí být dostupné během nákupního procesu, ideálně na stránce s objednávkou, tedy těsně před kliknutím na finální potvrzení.

Měly by být exportovatelné jako PDF nebo jiný formát, aby si je zákazník mohl uložit. Text musí být čitelný bez lupy a v čitelné velikosti (obvykle minimálně 10–12 bodů).

Není dostatečné, aby byly dostupné „někde na webu“ – musí být v kontextu konkrétní transakce.

V uplynulých letech se německé soudy velice tvrdě stavěly k e-shopům, které AGB schovaly. Pokud je nelze najít v nákupním procesu, automaticky se nepovažují za součást smlouvy.

Souhlas druhé strany (Einverständnis)

Zákazník musí AGB výslovně či konkludentně (mlčky) přijmout – tzn. musí souhlasit s jejich vázaností.

U spotřebitelů (B2C) se obvykle praktikuje: Zaškrtávací políčko s textem „Souhlasím s AGB“ nebo „Přijímám podmínky“. Tlačítko s jasným textem „Objednat se zavazující platbou“ nebo „Koupit nyní“, které implicitně znamená přijetí AGB.

Důležité: Zákazník musí aktivně jednat – automatické zaškrtnutí políčka (tzv. pre-checked box) je neplatné. Nastavení textů a procesních kroků při uzavírání smlouvy (včetně začlenění AGB) obvykle spadá do oblasti smluv a vyjednávání.

U obchodů mezi podniky (B2B) je režim benevolentnější: postačuje, pokud partner „neprotestuje“ – tzn. mlčky souhlasí. Ale i zde se doporučuje výslovné potvrzení. K podobným situacím v přeshraničních vztazích (kdy forma a načasování přijetí podmínek rozhoduje o vymahatelnosti) viz také novinku Jak české firmy uzavírají smlouvy s partnery z Itálie: Rizika, která se opakují.

Kritické riziko: Pokud AGB dorazí až s fakturou, po expedici zboží nebo v samostatném e-mailu po uzavření smlouvy, jsou pro daný kontrakt zcela neplatné. Smlouva je už uzavřena a nelze ji jednostranně doplňovat AGB. To je jedním z nejčastějších chyb, které právníci ARROWS vidí v praxi.

Transparentní princip (Transparenzgebot) – § 307 odst. 1 věta 2 BGB

Jeden z pilířů německého práva AGB je tzv. transparentní princip (Transparenzgebot). Podle § 307 odst. 1 věta 2 BGB je klauzule automaticky neplatná, pokud není jasná a srozumitelná. To znamená, že obsah AGB nesmí být nejasný, dvojsmyslný, skrytý nebo formulován tak, aby zavádějícím způsobem chránil vypracovávajícího.

Jak se Transparenzgebot v praxi používá

V praxi to znamená: Text musí být čitelný pro průměrného laika, nikoli pro právníka či specialistu. Měřítkem je „typický, právně nevzdělaný průměrný zákazník“ (typischer, rechtlich nicht vorgebildeter Durchschnittskunde).

Klauzule se nesmí skrývat v malém tisku, v nepřehledné struktuře nebo na konci dlouhého seznamu.

Jsou-li k jedné klauzuli nezbytné další informace z jiného místa AGB, musí to být explicitně zřejmé – nesmí se čtenář dohadovat.

Slova se berou doslova a přesně. Německá právní formulace je nekompromisní – údajně neurčité pojmy jsou okamžitě neplatné.

Praktické příklady porušení Transparenzgebotu

• Příklad 1 – Vágní pojmy: Pokud v AGB napíšete „Prodávající omezuje odpovědnost za vady, pokud nejde o vady podstatné“, je to příliš neurčité. Soud se bude ptát: Co konkrétně chápete pod „podstatnými vadami“? Které vady to zahrnuje? Tato neurčitost vede k neplatnosti.
• Příklad 2 – Skrytá informace: Pokud uvedete poplatek za vrácení zboží (restituční poplatek) v posuvné tabulce tří stran textu a ne jasně v hlavní části, může se jednat o porušení. Zákazník by měl být okamžitě upozorněn, že existují dodatečné náklady.
• Příklad 3 – Protichůdné vyjádření: Pokud v jedné části AGB tvrdíte „Všechny vady jsou pokryty dvouletou zárukou“ a v jiné „Ze záruky jsou vyloučeny elektronické vady“, je to protichůdné a nejasné.

Zajímavé je, že německé soudy se při zkoumání Transparenzgebotu zaměřují na to, co by zákazník „rozumně“ mohl z textu pochopit. Jestliže by text mohl mít více interpretací, soud se přikloní k interpretaci nejméně příznivé pro vypracovávajícího.

Právníci ARROWS advokátní kanceláře důsledně analyzují každou klauzuli právě z tohoto úhlu: bude průměrný německý zákazník rozumět tomu, co se myslí? Nebo existuje riziko, že soud ji považuje za nejasnou a tedy neplatnou?

Překvapivé a dvojsmyslné klauzule – § 305c odst. 1 BGB

Německý právní řád chrání subjekty také před tzv. „překvapivými“ klauzulemi (überraschenden Klauseln). Podle § 305c odst. 1 BGB se klauzule nesmí jednat o podmínky, které jsou pro druhou stranu tak neobvyklé nebo nečekané, že s nimi nemůže zdravě počítat na základě běžného průběhu jednání.

Zdánlivě jednoduchá pravidla, ale v praxi to vyvolává spoustu interpretací.

• Příklad 1 – Překvapivá klauzule v e-shopu: Pokud máte e-shop prodávající mobilní telefony a ve třetím bodě AGB (mezi desítkami dalších podmínek) uvedete: „Všechna vrácená zboží zůstanou majetkem prodávajícího bez nároku na vrácení peněz“, bude tato klauzule nejspíše brána jako překvapivá – obzvlášť je-li formulovaná vágně nebo v nepřehledném místě.
      Zákazník by mohl zdůvodnit, že nikdy by nekupoval, kdyby věděl, že ztrácí peníze.
• Příklad 2 – Nečekané poplatky: Pokud na domovské stránce inzerujete „Boty za 50 EUR“ a až v AGB během nákupního procesu se objeví informace o 20% administrativním poplatku, je to překvapivé. Cena by měla být vždy uvedena včetně všech poplatků.

Překvapivé klauzule se automaticky nezačleňují do smlouvy – jsou neplatné bez ohledu na jejich obsah. To znamená, že i když je klauzule jinak rozumná, není-li čtenář připraven ji očekávat, není právně závazná.

Konkrétní zákazy klauzulí – § 308 a § 309 BGB

Německé právo obsahuje tzv. katalog nepřípustných klauzulí. Zákazy se dělí do dvou kategorií: ty, které lze do určité míry akceptovat v konkrétním kontextu (§ 308), a ty, které jsou absolutně zakázané bez výjimky (§ 309). Je to podobné jako v českém právu, ale s výrazně podrobnější úpravou.

§ 308 BGB – Zákazy s možností zhodnocení (Klauselverbote mit Wertungsmöglichkeit)

V těchto případech může být klauzule někdy akceptovatelná, pokud je dostatečně oprávněná a není nepřiměřeně škodlivá.

Klauzule 1 – Příliš dlouhé lhůty na akceptaci nebo dodání (Annahme- und Leistungsfrist)

Verwender (vypracovávající) si nesmí vyhrazovat nejasné, neurčité nebo nepřiměřeně dlouhé lhůty pro své plnění. Pokud napíšete „Dodáme do několika týdnů“, je to příliš nejasné. Měli byste říci „do 10 pracovních dnů“.

Klauzule 2 – Příliš dlouhé platební lhůty (Zahlungsfrist)

Obecné pravidlo: Více než 30 dnů od přijetí faktury je obecně považováno za nepřiměřeně dlouhé.

Pro B2B (mezi podniky): Pravidlo „do 30 dnů“ je standardní. Pokud si chcete sjednat delší lhůtu, musíte to individuálně dojednat a obchodně zdůvodnit.

Pokud nastavíte lhůtu 31–60 dnů, musí to být obchodně zdůvodněné a výslovně dojednáno.

Více než 60 dnů je velmi problematické a obvykle se nedoporučuje. Podle § 271a odst. 1 BGB se sjednání delší splatnosti než 60 dnů v B2B vztazích považuje za účinné pouze tehdy, není-li hrubě nespravedlivé vůči věřiteli, což je obtížné prokázat.

Příklad: Pokud jste výrobce strojů a standardně čekáte 45 dnů na zaplacení (protože vám trvá přeprava a procesování), lze to zdůvodnit. Ale bez justifikace je to problematické.

Klauzule 3 – Vyhrazené právo na odstoupení bez důvodu (Rücktrittsvorbehalt)

Prodávající si nesmí vyhradit právo jednoduše odstoupit od smlouvy bez objektivního a uvedeného důvodu. „Vyhrazujeme si právo vzít zpět tuto nabídku bez udání důvodu“ je neplatné. Musíte konkrétně uvést, jaké důvody vás opravňují (např. vyprodáno zboží, technická porucha webu, apod.).

§ 309 BGB – Bezpodmínečné zákazy (Klauselverbote ohne Wertungsmöglichkeit)

Tyto klauzule jsou absolutně zakázané bez možnosti výjimky nebo justifikace.

Zákaz 1 – Zkrácení promlčecí lhůty pod jeden rok (Verjährungsabkürzung)

Nesmíte zkrátit promlčecí lhůtu na uplatnění vad pod jeden rok. To platí zejména pro spotřebitele (B2C). Pokud napíšete „Reklamace musí být podána do 6 měsíců“, je to neplatné. Musí to být minimálně 1 rok.

Ale pozor: V judikatuře platí přísnější pravidlo – podle rozhodnutí OLG München (např. z 22. března 2024, Az. 7 U 5781/22) nesmíte zkrátit lhůtu ani na nároky související s úmyslným porušením smlouvy (Vorsatz) nebo hrubou nedbalostí (grobe Fahrlässigkeit).

Pokud vaše klauzule na toto nepamatuje, je celá klauzule neplatná a platí zákonná promlčecí lhůta (obvykle 2 roky).

Zákaz 2 – Vylučování práv na odmítnutí plnění (Leistungsverweigerungsrechte)

Nesmíte vylučovat nebo omezovat právo zákazníka odmítnout plnění, pokud nejsou splněny vaše povinnosti. Klauzule typu „Zákazník musí zaplatit i v případě, že zboží není správně dodáno“ je neplatná. Zákazník má právo říci „nechci to“ nebo „zaplatím jen částku“.

Zákaz 3 – Zákaz vzájemného započtení pohledávek (Aufrechnungsverbot)

Nesmíte zákazníkovi zakázat, aby si svůj dluh vůči vám vzájemně započetl se svou splatnou a nespornou pohledávkou vůči vám.

Pokud tedy vy dlužíte zákazníkovi 1 000 EUR za vrácení zboží a on vám dluží 500 EUR za nákup, měl by si to moct vzájemně započíst. Klauzule „Vzájemné započtení pohledávek není povoleno“ je zcela neplatná.

Zákaz 4 – Omezení odpovědnosti za smrt, zranění nebo zdravotní újmu (Haftungsbeschränkung für Körperschäden)

To je absolutní zákaz. Nesmíte vylučovat nebo omezovat svou odpovědnost za případy, kdy vaším porušením dojde ke zranění nebo smrti někoho. Klauzule „Prodávající není odpovědný za žádné zranění či úmrtí“ je neplatná bez ohledu na svou formulaci. Musíte zůstat odpovědný za osobní újmy.

Může být akceptovatelné omezit odpovědnost za hmotné škody (např. poničení zboží) nebo finanční škody (výpadek tržeb), ale nikoli za osobní újmy.

Zákaz 5 – Úplné a paušální vyloučení odpovědnosti (Pauschaler Haftungsausschluss)

Klauzule, která vylučuje svou odpovědnost za všechno a bez výjimky („Prodávající neodpovídá za nic“), je neplatná. Musíte být alespoň odpovědní za vážné porušení a úmyslné jednání.

Verjährungsabkürzung – zkrácení promlčecí lhůty na uplatnění práv

To je jeden z nejčastěji řešených problémů, které právníci ARROWS vidí v praxi. Firmy se často pokoušejí zkrátit dobu, na kterou si mohou zákazníci nárokovat vady, na pouhých 6 nebo 12 měsíců, aby si usnadnily život. Ale německé soudnictví se zpřísnilo.

Současný právní stav (2024–2026)

Podle řady rozhodnutí (zejména OLG München a BGH) platí:

• Pokud chcete zkrátit promlčecí lhůtu, musíte výslovně a jasně vyloučit nároky související s úmyslným porušením smlouvy (Ansprüche für Vorsatz) a s hrubou nedbalostí (grobe Fahrlässigkeit).
• Vágní odkaz na „obecně se aplikují zákonné lhůty v případě vážnějších porušení“ nepostačuje. Musíte to formulovat konkrétně.
• Není dovoleno používat tzv. salvatorické klauzule (záchranné klauzule), které říkají „pokud je část neplatná, aplikuje se zákonné právo“. Taková klauzule v AGB je sama neplatná a odborníci ji často nazývají „lékařem, který se léčí sám s balíčkem hmyzu“.

Praktické příklady:

❌ Neplatné: „Promlčecí lhůta na reklamaci je 6 měsíců. V ostatních případech se aplikují zákonné lhůty.“ (Příliš vágní, není jasné, co „ostatní případy“ znamenají, nezahrnuje výjimky pro Vorsatz/grobe Fahrlässigkeit.)

✓ Platné: „Promlčecí lhůta na reklamaci vad je 12 měsíců od dodání. Tato lhůta se neaplikuje na nároky z úmyslného porušení smlouvy (Vorsatz) nebo hrubé nedbalosti (grobe Fahrlässigkeit), pro které zůstávají v platnosti zákonné lhůty.“ (Explicitně vylučuje Vorsatz a grobe Fahrlässigkeit, je jasné, co se kryje.)

Rozdíl mezi spotřebiteli (B2C) a obchodními partnery (B2B)

Německé právo jasně rozlišuje mezi spotřebitelskými smlouvami (Verbraucherverträge) a smlouvami mezi podniky. Toto rozlišení je fundamentální pro pochopení toho, co můžete či nemůžete nastavit v AGB.

Spotřebitelé (B2C – Business to Consumer)

Definice: Spotřebitel je fyzická osoba, která jedná mimo rámec své obchodní či profesionální činnosti.

Nejpřísnější požadavky:

• Všechny zákazy podle § 308 a § 309 BGB se bez výjimky aplikují.
• Existují jen velmi omezené možnosti, jak se vyvázat z odpovědnosti za vady či škody.
• Povinnosti prodávajícího jsou velmi rozšířené.
• Minimální práva zákazníka (odstoupení od smlouvy, 14denní lhůta na odstoupení apod.) jsou absolutně chráněná a nemohou být omezena.

Příklad: Pokud prodáváte příslušenství k notebooku přes e-shop českému živnostníkovi, který si ho kupuje „pro sebe“ (ne pro svou firmu), je to B2C. Musíte mu poskytnout všechna zákonná práva spotřebitele.

Podniky (B2B – Business to Business)

Definice: V B2B kontextu jsou obě strany podnikatelskými subjekty – jsou si tedy „na stejné úrovni“.

Benevolentnější, ale stále přísné:

• Podnikatelé jsou považováni za schopné bránit si své zájmy sami.
• Některé zákazy z § 308 a § 309 BGB se v B2B vztahují méně přísně nebo se neaplikují vůbec (např. omezení odpovědnosti za lehkou nedbalost je v určitých mezích možné).
• Mohou se praktikovat určitá omezení odpovědnosti, pokud jsou jasně zformulována a nepřekračují nepřiměřené znevýhodnění (§ 307 odst. 1 BGB).
• Delší platební lhůty (až 60 dnů) mohou být akceptovatelné, pokud jsou individuálně dojednány a nejsou hrubě nespravedlivé.

Ale opatrně: I v B2B kontextu si musíte dávat pozor. Pokud je věta neurčitá či překvapivá, neplatí ani v B2B.

A pokud se jedná o drobného podnikatele, startup nebo fyzickou osobu, která podniká bez opravdu komerčního chování a je objektivně slabší stranou, mohou se na něj vztahovat i některá pravidla určená pro spotřebitele.

Prakticky řečeno: V B2B je lépe mít jasně a explicitně formulované AGB, které navíc ideálně individuálně potvrdí obě strany. Tím si pojistíte, že budou právně vymahatelné.

• Pokud jste vyloučili svou odpovědnost a je to neplatné → odpovídáte za všechno podle BGB (tedy i za lehkou nedbalost, která by jinak nebyla krytá).
• Pokud jste zkrátili promlčecí lhůtu na reklamaci na 6 měsíců a je to neplatné → platí zákonná lhůta 2 roky.
• Pokud jste zavedli zákaz započtení pohledávek (Aufrechnungsverbot) → zákazník si může pohledávky vzájemně započíst.

Výsledek? V soudních sporech vám to může velmi uškodit. Navíc vám mohou hrozit pokuty od svazu ochrany spotřebitele (Verbraucherzentralen) nebo konkurenčních subjektů ve výši v řádech několika tisíc až desítek tisíc EUR za jednotlivé porušení, a to za každého zákazníka či jednotlivou transakci.

5. Co všechno hraje roli v tom, zda se AGB stane součástí smlouvy?

Podle § 305 odst. 2 BGB jsou to tři věci: (1) zřetelné upozornění, (2) možnost seznámení se, (3) souhlas. Pokud kterákoliv chybí, AGB nejsou součástí smlouvy.
Prakticky to znamená, že pokud si nejste 100% jistí, že všechny tři prvky splňujete, je vhodné nechat si AGB prověřit právníkem. Je to jednodušší a levnější, než později řešit, že AGB nejsou právně vymahatelné.

Spojitost s českým právem a mezinárodní aspekty

Pokud jste česká firma a prodáváte do Německa, je kriticky důležité pochopit, že aplikuje se německé právo, i když má vaše společnost sídlo v Česku. Toto je zajišťováno nařízením Evropské unie (Nařízení Řím I – Nařízení (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy).

Které právo se aplikuje?

Obecné pravidlo: Pokud je váš zákazník fyzická osoba (spotřebitel) s bydlištěm nebo obvyklým pobytem v Německu a uzavírá se smlouva na základě vašeho zvláštního zacílení na německý trh (tj. používáte němčinu, přijímáte zákazníky z Německa, apod.), aplikuje se německé právo na spotřebitele – i když máte AGB psané v češtině nebo angličtině.

To znamená, že nemůžete se vyhnout německé kontrole AGB pouhou změnou jazyka nebo volbou právního řádu v klauzuli.

Praktický příklad: Česká společnost prodává oblečení přes e-shop s ceníkem v eurech a v německém jazyce. Německý zákazník si koupí tričko. Má spor o vrácení peněz. Platí německé právo – konkrétně požadavky na AGB podle § 305 a násl. BGB.

Může si česká firma vybrat, jaké právo se aplikuje?

Částečně. V AGB si můžete napsat „Tato smlouva se řídí právem České republiky“ (volba práva – Rechtswahl). Ale – to je velké „ale“ – pro spotřebitele to nefunguje bezpečně. Podle Nařízení Řím I (čl. 6 odst. 2) se na spotřebitele vztahují povinně ochranné předpisy země, kde má bydliště (v tomto případě Německo), bez ohledu na volbu práva.

Jinými slovy: Vypracováním „České právo platí“ se nezbavíte aplikace německého práva na spotřebitele.

Pro B2B (mezi podniky) máte větší prostor. Tam si můžete zvolit německé právo nebo české právo bez větších omezení, pokud je to jasně sjednáno.

Výsledek: Právníci ARROWS advokátní kanceláře vidí v praxi, že nejbezpečnějším řešením je, aby česká firma prodávající do Německa měla německé AGB (ne jen přeložené, ale skutečně německy psané a navržené pro německý trh). Tím se zcela vyhnete interpretačním sporům.

Nová pravidla od roku 2026 – Widerrufsbutton (digitální tlačítko na odstoupení od smlouvy)

Důležitá změna: Od 19. června 2026 musí všechny e-shopy prodávající spotřebitelům v EU poskytnout digitální tlačítko pro odstoupení od smlouvy (tzv. Widerrufsbutton), a to přímo na webu.

Jde o implementaci evropské směrnice do německého práva, která povede k povinnosti implementovat toto tlačítko do online prodejních procesů. Jedná se o legislativní změnu, která se týká všech online obchodů – bez ohledu na velikost či objem prodejů.

Konkrétní technické a procesní požadavky

Vizuální design a umístění: Tlačítko musí být viditelné, dobře čitelné a snadno dostupné po celou dobu, kdy je účinné právo na odstoupení od smlouvy.

Musí být zvýrazněno (hervorgehoben) v porovnání s ostatním textem – nejlépe kontrastní barva či jiný vizuální prvek.

Nesmí být skryto v patičce či malém tisku. Důvodem je, aby jej zákazník snadno našel.

Mělo by být umístěno v místě, kde by jej zákazník očekával – typicky v profilu účtu, v historii objednávek nebo v nastavení.

Označení a popis: Tlačítko by mělo být jasně popsáno, např. „Vertrag widerrufen“ (Odstoupit od smlouvy) nebo „Widerrufsantrag stellen“ (Podat žádost o odstoupení). Nesmí být zaměňováno s jinými funkcemi nebo tlačítky.

Dvoustupňový proces:

První krok: Zákazník klikne na tlačítko „Vertrag widerrufen“. Tím se nespouští odstoupení – je to jen iniciace.

Druhý krok: Zákazník je přesměrován na formulář s poli pro: jméno zákazníka, identifikaci smlouvy/objednávky, komunikační kanál (e-mail).

Třetí krok: Zákazník musí znovu potvrdit odstoupení stiskem tlačítka „Widerruf bestätigen“ (Potvrdit odstoupení). Toto je druhý bod potvrzení, aby se zabránilo neúmyslným odstoupením.

Potvrzení a dokumentace: Po kliknutí na „Widerruf bestätigen“ obdrží zákazník okamžité e-mailové potvrzení o tom, že bylo odstoupení podáno.

Potvrzení musí obsahovat: obsah odstoupení, datum a čas podání, kontaktní údaje. Toto potvrzení musí být na „trvalém nosiči“ – tzn. e-mailu, který si zákazník může uložit.

Důsledky porušení

Pokud do 19. června 2026 Widerrufsbutton nezajistíte:

• Regulační orgány (Verbraucherzentralen, soutěžní úřady) vám mohou vydat upozornění.
• Hrozí vám pokuta v řádech desítek tisíc EUR (nebo více, v závislosti na délce porušení a počtu postižených zákazníků).
• Zákazníci si mohou stěžovat a požadovat, aby bylo odstoupení možné bez omezení.
• Zákonné povinnosti poskytnout kompenzaci či náhradu.
• V nejhorších případech může být e-shop vyřazen z důvěryhodných prodejců nebo blokován.

Jediné výjimky, kde Widerrufsbutton nemusí být, jsou:

• B2B kontrakty (kde obě strany jsou podniky).
• Digitální obsah, který byl již poskytnut a rozbalený (např. e-book stažený a rozpakovaný).
• Služby, které již byly zčásti vykonány (např. lístky na koncert, ubytování).
• Produkce na objednávku (custom-made zboží).

Právníci ARROWS advokátní kanceláře se tímto tématem nyní intenzivně zabývají. Pokud máte e-shop a nejste si jistí, jak Widerrufsbutton implementovat, ARROWS vám pomůže s právním a technickým nastavením.

Tabulka typických rizik a jak s nimi pracuje ARROWS

Závěrečné shrnutí

Německé právo stanoví pro AGB přísné a detailní požadavky, které se výrazně liší od české praxe. Nejde jen o „napsat něco do dokumentu“; jde o právně závazný rámec, kterému musíte přesně porozumět a který se neustále vyvíjí.

Nesprávně nastavené AGB mohou vést k:

• Neplatnosti jednotlivých klauzulí nebo celých AGB.
• Právnímu postupu od sdružení ochrany spotřebitele (Verbraucherzentralen) nebo konkurenčních subjektů.
• Pokutám v řádech desítek tisíc eur za jednotlivé porušení.
• Ztrátě vyjednávací pozice v soudních sporech.
• Poškození pověsti a důvěry zákazníků.

Pro českou firmu, která chce obchodovat na německém trhu nebo má německojazyčný e-shop, je bezpečnějším postupem, než improvizovat, nechat si AGB připravit či revizi provést zkušeným právníkem s hlubokou znalostí německého práva a nejnovější judikatury.

Právníci ARROWS advokátní kanceláře mají dlouholeté zkušenosti s mezinárodním obchodem, s německým právem a s přeshraniční problematikou. Umí vám připravit AGB, která budou:

• 100% v souladu s § 305 a násl. BGB.
• Respektovat nejnovější judikaturu (včetně rozhodnutí OLG München z roku 2024 a nových pravidel pro rok 2026).
• Přizpůsobeny vašemu konkrétnímu typu podnikání (e-shop, služby, B2C, B2B).
• Srozumitelné a právně bezpečné pro vás i pro vaše zákazníky.

Nechcete-li riskovat chyby, škody či pokuty, obraťte se na ARROWS advokátní kancelář na konzultace@arws.cz. Vaše AGB na německý trh budou v bezpečných rukou odborníků, kteří rozumí jak právu, tak praktické obchodní realitě.